Sbírka souvztažností s příklady

Dotaz:

Proč není sbírka souvztažností, kterou nabízíte v e-shopu Klaiex, zpracována tradiční formou? Pod tím si představuji seznam účtů a u každého přehled  účetních případů účtovaných na straně MD a na straně Dal s uvedenými předpisy účtování, tzv. "předkontacemi" .

Proč ta Vaše obsahuje nakreslené příklady? V této formě je hodně rozsáhlá. Navíc: Tím, že je nabízena po částech, nikdo neví předem, jaký bude její celkový rozsah a kdy bude kompletní. Vy to víte?

Odpověď:

Sbírka souvztažností vzniká postupně proto, protože je hodně  pracná. Kdy se mi podaří ji dokončit, nevím. Nejvíce zdržuje právě to kreslení, které Vám vadí, ale které si velmi pochvalují začínající účetní.

Proč není moje sbírka zpracována tradiční formou? Podle mého názoru by pouhý soubor předkontací účetních případů u každého účtu nebyl jednoznačný a srozumitelný.  Vysvětlím to  na srovnání se sbírkou souvztažností pro podnikatele (a.s,  s.r.o., v.o.s., družstva a další).  

První sbírka souvztažností pro podnikatele vznikala současně s novými účetními předpisy v době,  kdy směrná účtová osnova obsahovala předepsané číselné a slovní označení syntetických účtů.  

Např. účet 311 se jmenoval Odběratelé u všech podnikatelů účtujících v soustavě podvojného účetnictví. Účetní tehdy nemohli zřizovat jiné syntetické účty, nemohli ani měnit číselné a slovní označení účtů.

Postupy účtování pro podnikatele z roku 1993,  kdy byl zaveden dosud platný systém podvojného účetnictví, předepisovaly velmi podrobně, co se účtuje na všech předepsaných  účtech na straně MD a Dal.

Vytvářet sbírku souvztažností z předepsaných postupů účtování nebylo za těchto podmínek zdaleka tak složité, jako je tomu u SVJ. Každá předkontace byla srozumitelná pro všechny, protože vyjadřovala jednoznačně, co je obsahem stran MD a Dal jednotlivých účtů.

Pokud si někdo našel potřebné souvztažnosti k danému účtu a potřeboval podrobnější informace, měl je k dispozici v podrobných postupech účtování.  

Pro SVJ nebyly nikdy k dispozici postupy účtování, které by respektovaly jejich zvláštnosti, a které by předepisovaly obsah stran MD a Dal jednotlivých účtů směrné účtové osnovy.

Účetní, kteří byli postaveni před úkol vést účetnictví SVJ, čerpali informace kde se dalo. Z  odborné literatury, ze školení apod.   

Velmi stručné rady k vedení účetnictví v  SVJ jako v nevýdělečných organizacích, poskytlo ministerstvo financí ve svém Sdělení čj. 281/22 462/2002 Sb.

Doporučení nebyla úplná, ani jednoznačná. Ve Finančním zpravodaji č. 10/2007 je uvedena informace, že od  roku 2008 je výše uvedené Sdělení  pro účely účetnictví nepoužitelné.   Novější metodický pokyn vydán nebyl.  

Vyhláška č. 504/2002 Sb. a České účetní standardy pro nevýdělečné organizace jsou vydány pro velmi různorodé nevýdělečné organizace včetně SVJ. Pro SVJ jsou vzhledem k jejich zvláštnostem často nepoužitelné.

Účetnictví SVJ si tedy vede každý účetní i od roku 2008 tak, jak uzná za vhodné.

Jednotný názor na účtování neexistuje ani u tak zásadních věcí, jakými jsou např. předpisy záloh nebo účtování nákladů na správu.

Předpisy záloh se v některých SVJ  SVJ účtují účtu 311 Odběratelé, v dalších SVJ se předepsané zálohy účtují na účtech 315 Ostatní pohledávky,  v jiných SVJ se o předpisech záloh neúčtuje vůbec, protože to právní úprava  pro nevýdělečné organizace výslovně neumožňuje.

Většina SVJ vzniklých kolem rokem 2000 přijala řešení doporučované MF účtovat náklady na správu v 5. účtové třídě a následně je přeúčtovat vlastníkům jednotek prostřednictvím výnosového účtu.

Později se však začaly objevovat názory, že náklady na správu je třeba účtovat rozvahově, tedy jako pohledávky za vlastníky jednotek a účtovou třídu 5 a 6 vynechat.

Srovnáme-li podrobné účetní předpisy pro podnikatele s naprosto nedostatečnými účetními předpisy pro SVJ, nabízí se otázka,  jestli má vůbec cenu vytvářet nějakou sbírku souvztažností, je-li  chápání účetnictví SVJ tak odlišné.

Nějakou cenu to podle mého názoru má, protože jinak bych se do toho nepouštěla. Musím však počítat s tím, že sbírku využije jen část účetních, která  si zvolí  podobný přístup k vedení účetnictví, jako já.  O jaký přístup jde, je možné zjistit ze všeho, co jsem dosud poskytla ke zveřejnění,  ať už ve své knížce SVJ, v časopise Účetnictví, na svém účetnickém webu nebo na Portálu SVJ.

Skutečnost, že sbírka není určena vyznavačům rozvahového způsobu účtování, je uvedena v úvodu ke sbírce. I bez úvodu se dá zjistit z toho, že první části sbírky byly záměrně věnovány nákladům a výnosům.

Příklady účtování obsahují vedle předkontací i částky, což má usnadnit pochopení dané problematiky hlavně u složitějších účetních případů nebo u těch, které mohou být řešeny variantně.

Ve snaze zachovat jednotný styl souvztažností ke všem účtům jsou uváděny příklady i u těch nejjednodušších účetních případů.

Uznávám, že se tím sbírka utěšeně rozrůstá. Ale nikdo neříká, že musí být tištěna tak, jak ji nabízím. Ani já ji nemám vytištěnou po jednotlivých účtech.

Příklady jsem si stáhla do zvláštního souboru předkontací. Celá účtová třída 5 se mi vešla na necelých 6 stran A4.

Chci-li se podívat na  účtování na „šibenicích“, protože  předkontace nejsou tak názorné, podívám se na to na počítači.

Různé přístupy k vedení účetnictví se musely  promítnout do různých účtových rozvrhů.

Účtový rozvrh je součástí každé části sbírky. Bez něj by byla sbírka nepoužitelná. V  průběhu prací je účtový rozvrh doplňován o další nové účty. Navrhovaný účtový rozvrh nechci nikomu vnucovat. Účetní, kteří mají  navedeny ve svém účtovém rozvrhu jinak označené účty se stejným obsahem, si  mohou sbírku přizpůsobit poměrně jednoduše, využijí-li nabídku „Najít“ a „Nahradit“.

Doufám, že tohle poněkud rozsáhlejší vysvětlení jasně ukázalo, že vytvořit tradiční sbírku souvztažností,  využitelnou všemi SVJ,  není možné.  Nejspíše proto dosud o žádné univerzální sbírce souvztažností využitelné všemi SVJ  nevím.

N. Klainová