Zdaňování příjmů v SVJ - úvaha 

 Úvod:

V posledním týdnu měsíce března se na Portálu SVJ  začaly objevovat  dotazy, jestli má SVJ podávat daňové přiznání i v případě, že jedinými jeho skutečnými výnosy jsou úroky z běžného účtu, které nejsou předmětem daně.

V dalších dotazech bylo daňové přiznání dáváno do souvislosti s daňovými a nedaňovými náklady.  Ve srovnání s minulými léty nevídaný zájem o daňová přiznání k dani z příjmů SVJ vznikl poté,  co se někteří tazatelé zúčastnili školení SČMBD a poté, co někteří návštěvníci Portálu SVJ objevili webové stránky SČMBD a tam uvedený příspěvek s názvem:

Příklady stanovení základu daně z příjmů právnických osob SVJ za r. 2008.  

Ukázka části dotazu:

Vložil A.J.  26. Březen 2009 - 13:10

…Rada zněla, že příspěvky vlastníků jsou předmětem daně, protože obecně uznatelné náklady na jejich dosažení byly nižší a tedy nebyla splněna podmínka podle §18 odst.4 písm. a) ZDP. Tak já nevím…    A.J.

Další ukázka:  

Jitka Z... (bez ověření), 27. Březen 2009 - 21:17

Domněnka o nutnosti podat DP v případě nedaňových nákladů vychází ze školení SČMBD, ……

- - -

Já jsem na školení SČMBD nebyla, ale příklady stanovení základu daně jsem si vytiskla a prošla.

Protože jsem několik stejných nebo podobných dotazů dostala i mailem, rozhodla jsem se zareagovat tímto příspěvkem.

Zveřejnění svých úvah jsem záměrně zařadila na duben, čili až po datu pro podání daňového přiznání v běžném termínu.

Protože dospěji k podstatně odlišným názorům, nechtěla jsem ovlivnit rozhodnutí účetních SVJ. Díky nejednoznačné právní úpravě si totiž nemohu být  jistá, že se nějaký  kontrolní orgán nepřikloní spíše k názoru publikovanému pod hlavičkou SČMBD,  než k mému.

Úvahy nad publikovaným příkladem, srovnání odlišných přístupů k řešení:

Příklad je zpracován ve čtyřech variantách a hned ve variantě 1 se SVJ dostalo právě do výše popsané  situace. Ačkoliv  nemá jiný skutečný výnos než úroky z běžného účtu, musí daňové přiznání podat.

Podle mého názoru to však není nutné.

Poznámka:

V dalším textu je text z dílny SČMBD uveden modře.

 

Příklady stanovení základu daně z příjmů právnických osob SVJ za r. 2008

Varianta 1

Výnosy v Kč:
a) příspěvky vlastníků jednotek na správu domu (já  mám použité příspěvky ve výši 107 000)	104 000
b) úroky z běžného bankovního účtu	3 000
celkem	107 000
Náklady v Kč:
A) opravy a údržba domu	50 000
B) pojištění domu	12 000
C) odměny členů výboru	12 000
D) členský příspěvek SČMBD	1 000
E) odměna za vedení účetnictví	30 000
F) bankovní poplatky	2000
celkem	107 000
z toho náklady obecně uznatelné (celkové náklady bez C a D)	94 000
Výsledek hospodaření (já mám VH ve výši 3 000)	0

 Pod pojmem „příspěvky vlastníků “ si běžně představujeme 

·         předepsané příspěvky záloh na správu,

·         nebo  skutečně uhrazené příspěvky.

 

V tomto  příkladu však jde o  příspěvky vlastníků použité na úhradu nákladů.

 

Pro účetní případy vyjadřující  použití příspěvků vlastníků  na úhradu nákladů na správu  používám termíny „zúčtování nákladů na správu“ nebo „čerpání záloh na správu“.

 

1. Moje verze účtování a zdaňování:

Pol.	Text	MD	Dal	Kč
1.	Opravy a údržba domu	511-300	321-100	50 000
2.	Pojištění domu	549-300	221-100	12 000
3.	Odměny členů výboru (v zadání bez ZP)	523-300	379-300	12 000
4.	Členský příspěvek SČMBD	582-300	221-100	1 000
5.	Odměna za vedení účetnictví	518-100	321-100	30 000
6.	Bankovní poplatky	549-100	221-100	2 000
7.	Zúčtování nákladů na správu domu	324-300	649-900	107 000
8.	Přijaté úroky	221-100	644-100	3 000

 

Vysvětlení  k položce č. 7 -  Zúčtování nákladů na správu domu:

Poznámka:

Zatímco hned v prvním řádku zadání příkladu je uvedeno, že příspěvky vlastníků jednotek na správu domu činí 104 000 Kč, já mám v položce č. 7 zaúčtovány příspěvky použité na úhradu nákladů ve výši 107 000 Kč.

Rozdíl vznikl tím, že autorka nehradila veškeré náklady na správu (107 000 Kč) z příspěvků na správu, ale na část nákladů použila jako zdroj krytí přijaté úroky. Náklady hrazené z přijatých úroků přitom nijak nespecifikovala.  

Já jsem použila tradiční postup doporučený  ve Sdělení čj. 281/55 462/2002, který předpokládá, že jsou z příspěvků na správu hrazeny veškeré náklady na správu.  

Poznámka: V některých SVJ mohou existovat výjimky. Určité druhy nákladů nehradí vlastníci,  protože jsou hrazeny z dotace, jako např. úroky z úvěrů a půjček, náklady na prodaný majetek mohou být hrazeny zcela nebo částečně z příjmů z prodeje apod. Výjimky jsou dány účetními předpisy. Dnes se výjimkami nebudeme zabývat.  

Vraťme se zpět  k postupu zúčtování nákladů na správu domu.

Postup, kdy jsou sečteny všechny náklady,  se vžil a je dosud běžně používán zřejmě proto, že zatím nebyl vymyšlen lepší systém, který vyjádří, že si náklady hradí vlastníci sami ze svých zálohových příspěvků. Vlastně tak dochází k přeúčtování nákladů vlastníkům jednotek.  

Vysvětlení k úrokům z běžného účtu a k výsledku hospodaření

Zatímco autorka příkladu, paní Ing. Lenka Haráková, použila úroky na úhradu části nákladů a výsledek hospodaření má v zadání příkladu nulový,

já postupuji podle zásady, že se úroky z běžného účtu nemohou použít na úhradu části nákladů ve sledovaném období. Úroky z běžného účtu vstupují do výsledku hospodaření (dále VH).

K prvnímu dni nového účetního období se úroky objeví na účtu 931 VH ve schvalovacím řízení.

Na právní úpravu SVJ se většinou nedá spoléhat ani při vedení účetnictví, ani při zdaňování. Použití výsledku hospodaření však upraveno je, i když to zatím není přímo  v zákoně.

O použití VH by mělo rozhodovat shromáždění vlastníků jednotek. V současné době platí tahle povinnost podle vzorových stanov. Věřím, že ji mají SVJ zahrnutou i ve schválených stanovách. A pokud ne, mohou se dočkat, že bude uvedena přímo v zákoně.

V návrhu ZoVB z března 2009 je v § 64 uvedeno: „Do výhradní působnosti shromáždění náleží  schvalování účetní závěrky včetně vypořádání výsledku hospodaření.“

Účetní by si tedy neměl(a) dovolit použít výsledek hospodaření na úhradu části nákladů bez usnesení shromáždění už ve sledovaném roce a v podstatě tak VH vynulovat.

V mém  výkazu zisku a ztráty budou  sice vykázány celkové výnosy ve výši 110 000 Kč,

 ale

·         skutečným výnosem, který vstupuje do výsledku hospodaření,  je pouze 3 000 Kč.

·         107 000 Kč použitých na úhradu nákladů je „fiktivním výnosem“ vzniklým  použitým způsobem účtování, a tudíž není podle mého názoru příjmem z činností SVJ, uvedeném v § 18 odst. 4 písm. a) ZDP.   K tomu ustanovení se ještě vrátím.

Závěr, který jsem si udělala zatím pro sebe, a který bude, doufám, brzy platit obecně:

SVJ, která účtují tradičním způsobem popsaným výše, která mají jako jediný skutečný výnos úroky z běžného účtu a nemají povinnost zvyšovat základ daně podle § 23 ZDP,

nejsou povinna podávat daňová přiznání,

protože úroky z běžného účtu nejsou podle § 18 odst. 4 písm. c) ZDP předmětem daně z příjmů. Rozdělování nákladů na daňové a nedaňové je v tomto případě, kdy si všechny náklady hradí vlastníci jednotek z příspěvků na správu zbytečné.  

SVJ by muselo sestavit daňové přiznání v případě, že by VH tvořily i další výnosy, např. úroky z termínovaných vkladů, uplatněné sankce, VH z prodeje majetku, který byl ve vlastnictví SVJ apod. Potom už by bylo nutné zaměřit se na jednotlivé druhy výnosů a v některých případech i na daňovou uznatelnost nákladů.

 

2. Řešení publikované na stránkách SČMBD:

Varianta 1 (zadání si jen zopakujeme pro lepší přehlednost)

Výnosy v Kč:
a) příspěvky vlastníků jednotek na správu domu	104 000
b) úroky z běžného bankovního účtu	3 000
celkem	107 000
Náklady v Kč:
A) opravy a údržba domu	50 000
B) pojištění domu	12 000
C) odměny členů výboru	12 000
D) členský příspěvek SČMBD	1 000
E) odměna za vedení účetnictví	30 000
F) bankovní poplatky	2000
celkem	107 000
z toho náklady obecně uznatelné (celkové náklady bez C a D)	94 000
Výsledek hospodaření	0

 

Některé rozdíly jenom připomenu. Paní autorka nehradí z příspěvků na správu všechny náklady,  ale jen jejich větší část. Zbytek uhradí z přijatých úroků, které tudíž do výsledku hospodaření nevstoupí viz nulový VH.

A zde je její řešení  příkladu včetně zdůvodnění  povinnosti podat daňové přiznání.

Výnosy z „hlavní“ činnosti SVJ (příspěvky vlastníků = 104 tis. Kč) jsou předmětem daně, protože obecně uznatelné náklady na jejich dosažení jsou nižší (94 tis. Kč) – není splněna podmínka podle §18 odst.4 písm. a) ZDP.

Úrok z běžného bankovního účtu (3 tis. Kč) není předmětem daně (§18 odst.4 písm. b) ZDP).

Základ daně – varianta 1/1:

výsledek hospodaření na ř. 10 daňového přiznání	0
neuznatelné náklady na ř. 40 (C+D)	13 000
výnosy, které nejsou předmětem daně na ř. 101	-3 000
základ daně před snížením na ř. 200	10 000
snížení základu daně podle § 20 odst. 7 ZDP na ř. 251*)	-10 000
základ daně po snížení na ř. 270	0

 

*) Aby SVJ splnilo podmínku pro snížení základu daně podle §20 odst.7 ZDP, musí v r. 2009 vykázat náklady na správu domu (vč. nákladů obecně neuznatelných) alespoň ve výši 2 100 Kč (10 000 x 0,21).

 

Úvahy nad výše uvedeným textem:

Výnosy z „hlavní“ činnosti SVJ (příspěvky vlastníků = 104 tis. Kč) jsou předmětem daně, protože obecně uznatelné náklady na jejich dosažení jsou nižší (94 tis. Kč) – není splněna podmínka podle §18 odst.4 písm. a) ZDP.

 

Řešení paní Ing. Harákové se opírá o ustanovení  § 18 odst. 4 písm. a) ZDP.

Podle mého názoru nemělo být ustanovení § 18 odst. 4 písm. a) u SVJ popsaného v příkladu vůbec použito. 

Protože nemám  k dispozici jednoznačnou právní úpravu, pokusím se o zdůvodnění  pomocí logiky.

1.

Podle mého názoru nejsou použité příspěvky na úhradu nákladů na správu domu výnosem z „hlavní“ činnosti. Proto nemohou být ani předmětem daně. Výnosy, které jsem nazvala “fiktivními“,  nevznikly z činnosti SVJ, ale z činnosti účtárny, a to  díky určitému způsobu účtování nákladů a jejich následnému zúčtování.

2.

Neumím si představit, že by stát dovolil, aby povinnost sestavovat daňové přiznání mohl ovlivnit zvolený způsob účtování.

Při rozvahovém způsobu účtování, který bývá občas (nesprávně) SVJ doporučován, by fiktivní výnosy vůbec nevznikly, protože náklady by byly účtovány přímo jako pohledávky za vlastníky jednotek.

S rozvahovým způsobem účtování nákladů osobně nesouhlasím, protože je v rozporu s vyhláškou č. 504/2002 Sb. Zmiňuji se o něm pouze kvůli vysvětlení „fiktivních“ výnosů.  

3.

Zůstaneme tedy u výsledkového účtování nákladů a výnosů. Přeúčtování nákladů vlastníkům jednotek neboli použití příspěvků se sice provádí tradičně prostřednictvím výnosového účtu, ale:

místo výnosového účtu jsme přece docela dobře mohli zvolit účet nákladový a náklady přeúčtovat jako čerpání záloh ze strany Dal nákladového účtu. Fiktivní výnosy by tak opět nevznikly. SVJ z příkladu by nemělo žádné výnosy, které by byly předmětem zdanění.

-------

Nyní se zaměříme na část textu z řešení příkladu  věnovanou nákladům

Výnosy z „hlavní“ činnosti SVJ (příspěvky vlastníků = 104 tis. Kč) jsou předmětem daně, protože obecně uznatelné náklady na jejich dosažení jsou nižší (94 tis. Kč) – není splněna podmínka podle §18 odst.4 písm. a) ZDP.

4.

Podle mého názoru není   třeba daňové přiznání podávat ani kvůli tomu, že mezi náklady jsou uvedeny i odměny členů orgánů SVJ nebo příspěvky SČMBD, které jsou zařazeny mezi náklady daňově neuznatelné.

Pro daňové účely se prokazují náklady (výdaje) hrazené z příjmů, které jsou předmětem daně. Výše jsem zdůvodnila, že fiktivní výnosy vzniklé použitím příspěvků na úhradu nákladů nejsou předmětem daně.

Státu by tedy mělo být lhostejné, jestli jsou náklady hrazené z kapes vlastníků jednotek (ne ze skutečných výnosů SVJ) daňově uznatelné.

A vzhledem k tomu, že se celá léta nikdo z kontrolních orgánů po daňových přiznáních SVJ plošně nesháněl, vypadá to, že se stát o daňovou uznatelnost nákladů hrazených z příspěvků vlastníků jednotek skutečně nezajímá.

Kdyby bylo jeho cílem zdaňovat příspěvky vlastníků jednotek na správu domu, snad by si našel jednodušší způsob.

Stát mohl rovnou zavést novou „daň z příspěvků vlastníků jednotek na správu“ např. ve výši 15 %. Jenže, jak je vidět z § 20 odst. 7 ZDP, stát po penězích členů SVJ nijak netouží.

5.

Záměrem § 18 odst. 4 písm. a) bylo prospět nevýdělečným organizacím vyloučením některých příjmů ze zdanění.

§ 18 odst. 4 písm. a) se na SVJ nemohl celá léta vztahovat, protože SVJ byla zařazena mezi nevýdělečné organizace až podle velké novelizace ZoVB provedené zákonem 451/2001 Sb.

Několik dalších let byl klid nejspíše jen proto, že si nikdo nevšiml,  že se u SVJ může vykládat ustanovení § 18 odst. 4 písm. a)  různě, dokonce i tak, že SVJ ve výsledku poškodí.

6.

Původcem současných zmatků kolem sestavování daňových přiznání v SVJ není samotné znění § 18 odst. 4 písm. a) ZDP, ale nový úhel pohledu na znění staré údajně již 14 let.

Tady je na místě otázka, komu ten nový úhel pohledu prospěje.

Myslím, že se shodneme na tom, komu neprospěje:

a)      Prospěch pro SVJ si snad neumí představit vůbec nikdo.

a)      Efekt pro stát je  díky § 20 odst. 7 ZDP nulový.

b)      Zaměstnancům FÚ se spousta papírů navíc taky nemusí nijak moc líbit. Komu by se líbilo daňové přiznání se spoustou čísel, které je třeba kontrolovat, aby se zjistilo, že ta nula na konci je správná. A k jinému výsledku než k nulovému základu daně u většiny SVJ ani není možné dospět. Přílohou daňových přiznání jsou účetní závěrky.  Ani jejich kontrola zaměstnance FÚ zřejmě nenadchne, když budou vidět nesmysluplnost této práce. Jedině, že by smyslem kontrol bylo zkvalitnění účetnictví SVJ.

Nějaký úředník MF prý potvrdil SČMBD písemně,  že se na použité příspěvky na správu domu ustanovení § 18 odst. 4 písm. a) skutečně vztahuje. Pokud to opravdu udělal, troufám si zde napsat, že své stanovisko nedomyslel. Nebo domyslel? Potom určitě ví, komu tím chtěl prospět. V podstatě se to dá odvodit, ale to už není cílem tohoto příspěvku.

Skutečným cílem bylo spíše sdělit těm,  kteří se v poslední době tomu novému pohledu na ustanovení § 18 odst. 4 písm. a) podivovali spolu se mnou, aby zkusili např. u svých poslanců iniciovat takovou změnu, která by odstranila negativní dopady (časové i finanční) doporučovaných řešení na SVJ. Jistě nikdo nepochybuje o tom,  že zpracování daňových přiznání, byť s nulou na konci, není zadarmo.

N. Klainová